Buďte zdrávi, mí drazí přátelé, a především buď zdráva, Anastasie. Blíží se rok 2015. Rok překrásných, velkých událostí, rok proměny mnoha států a možná i celého světa. Přinejmenším tímto rokem začne na planetě Zemi nové období.

Především blahopřeji všem čtenářům mých knih, díky jejichž úsilí bylo v Rusku založeno přes 210 osad, které tvoří rodové statky. Statky, o nichž mluvila Anastasia, ty krásné malé oázy, v nichž se bude vychovávat a již teď se vychovává nová generace nové krásné země.

Myšlenku rodových statků pojmenovali lidé národní idejí Ruska. Vznikla mezi obyčejnými lidmi. A jak říká Alexandr Solženicyn, národní idea nesmí být vnucena vládou shora, musí být protrpěna a vypiplána lidem zdola. Tehdy je přirozená, skutečná a velká. Tehdy se stane tou národní ideou, díky níž vznikají velké státy, v kterých žijí šťastní lidé. Tak se to také stane, tak to již je. Touha krásné poustevnice se stala vlastní touhou statisíců, a možná i milionů občanů.

Část těchto občanů, aniž by čekala na patřičné zákony, začala pořizovat svůj hektar půdy, vytvářet statky, zavádět elektřinu, stavět cesty a domy. Jsou různé: dvoupodlažní a také úplně malé. Avšak lidé v nich jsou mnohem šťastnější než lidé žijící v panelových „krabicích“ velkoměst. Děkuji vám, těm, kteří kráčíte vpředu, těm, kteří ukazujete ostatním lidem cestu do krásné budoucnosti. Děkuji vám za pochopení.

Ještě bych chtěl poblahopřát k novému roku prezidentovi Ruské federace V. V. Putinovi. Přeji Vám, Vladimire Vladimiroviči, abyste pochopil duší i srdcem podstatu této velké myšlenky, abyste poznal, o co usiluje významná část ruského obyvatelstva. Jen si představte, jakého údělu se Vám dostalo: dotknout se, pochopit a uskutečnit velkou touhu mnoha Rusů. Přeji Vám úspěch na této cestě.

Dále blahopřeji prezidentovi Běloruska A. Lukašenkovi, prezidentovi  Kazachstánu N. Nazarbajevovi a prezidentovi Ukrajiny P. Porošenkovi. Blahopřeji vám proto, že i ve vašich zemích čtenáři knih z edice Zvonící  cedry Ruska, nadšeni krásnou touhou, se spojují do skupin a zakládají rodové statky. Jen si to představte, vážení páni prezidenti, že právě v tom spočívá skutečný patriotizmus. Musí se projevovat konkrétními činy. A co může být patriotičtější než situace, kdy si lidé berou hektar půdy, vytváří na něm krásnou oázu, přivádí tam na svět své děti a jmenují ji malou vlastí. Kdy dokonce své zemřelé předky pohřbívají ve své malé vlasti. Tomu se říká patriotizmus. Podobní lidé nikdy nezradí svou vlast. A není důležité, zda je v tom kraji teplo nebo chladno, zda jsou četné srážky nebo je nepříliš úrodná půda. Tato malá oáza je pro ně jako vlastní dítě – nejbližší, nejmilejší a nejmilovanější. A tedy i celá vlast, celý stát je nejbližší, nejmilejší a nejmilovanější. Myslím si, že přijde doba, kdy se vy všichni sejdete a budete řešit společně s lidmi, jak nejlépe uskutečnit tuto myšlenku. Jiná cesta neexistuje. Kdyby byla jiná, efektivnější nebo významnější cesta, již bychom o ní věděli. V současné době kromě myšlenky rodových statků nic neexistuje. Dokazují to mnozí vědci. Na různých místech (na Altaji, na Lomonosovově univerzitě v Moskvě) probíhají vědecké konference. Docent M. Pavlov napsal skvělou práci o rodových statcích.

„Příliv zvedá všechny loďky,“ řekl jednou americký prezident. A měl pravdu. Avšak mnohem silnější příliv „zvedne všechny loďky“ ve všech zemích SNS, a především v Rusku.

Ještě bych chtěl poděkovat ženám. Vím, jak se rozvíjí hnutí pro rodové statky. Mnozí lidé vytvářejí hnízdo své budoucí vlasti celými rodinami. Avšak jsou také osamělé ženy, jejichž rodinný život se nevydařil. Viděl jsem tyto ženy, které samy obdělávají hektar půdy a staví si dům. Ať tento dům není velký a příliš zařízený, ale ony jej staví. Vytváří budoucnost v naději, že jednou přijde ten vyvolený, s nímž budou tvořit společně…

 

Možná mluvím trochu nesouvisle, bojím se na něco zapomenout, protože v minulém roce došlo k mnoha událostem. Například ve městě Belgorod proběhl úžasný festival. Vskutku to byla událost, která ukázala, jak může spolupracovat vláda s lidem. Děkuji belgorodskému gubernátorovi J. Savčenkovi a celému jeho štábu. S velkým potěšením jsem vnímal úctu, kterou projevovali lidé k vládě, a chci zopakovat upřímná slova jedné ženy: „Jsme na vás pyšní.“ Podobné bylo možné slyšet z úst mnoha účastníků festivalu, kteří byli hrdí také na sebe a příznivé chování vlády zdůvodňovali tím, že oni sami jsou dobří. Vážení zakladatelé rodových statků v okolí Belgorodu, jste samozřejmě dobří, ale i vládu máte dobrou. Myslím, že v budoucnu k něčemu podobnému dojde ve všech regionech Ruska.

Chtěl bych se také zmínit o lidech, kteří ve svém volnu pečlivě připravovali návrhy zákonů o rodových statcích, studovali dějiny a ekonomiku, sepisovali své práce, které pak odesílali do administrace prezidenta, vládě, Státní dumě. Také díky vám se dvě frakce Státní dumy ujaly projektu o rodových statcích. V Belgorodu podobný zákon již existuje, ale měl by být rozsáhlejší, rozsáhlejší v měřítku celé země. Tehdy v neobydlených částech Ruska vzniknou miliony osad a vísek, nových, jiného typu.

Například kolem města Vladimir vzniklo 14 rodových osad, které stát zatím nepodporuje. Víte, že v každé osadě jsou učitelé, lékaři a lidé z oblasti umění, kteří věnují velkou pozornost mladé generaci? Myslím, že se tímto řeší problémy, jež stojí před vládou naší země. A musím říct, že i zemědělství přestane být černou dírou, protože miliony občanů svým srdcem a materiálním blahobytem jej pozvednou. A kdyby se jim ještě pomohlo ze strany státu…

 

Až se mi tají dech, když pomyslím na to, jak krásnou budoucnost může mít Rusko. Někdo si třeba pomyslí, že je to obnova venkova atd., že je to sice dobře, ale máme před sebou i jiné úkoly. Avšak znovu opakuji: „příliv zvedá všechny loďky“. Právě tam, v rodových osadách vzniká velká budoucí věda. Vždyť mezi obyvateli osad jsou jak doktoři, tak kandidáti věd. Například můj soused V. Medikov je doktor ekonomických věd, profesor, poslanec tří svolání Státní dumy. Samozřejmě by mohl žít na Rubljovce nebo na pobřeží Černého moře, avšak na svůj statek u města Vladimir jezdí s mnohem větším potěšením. Nemá tam honosnou vilu, ale pěkný, útulný dřevěný dům. Nicméně právě tam jej s velkou radostí navštěvuje jeho dcera a vnučka, které žijí v Itálii. Když děti odjely do ciziny, rodový statek otec ještě neměl. Ale když ho založil, něco je začalo táhnout domů. A tento případ není ojedinělý.

Mnozí lidé z rodových osad popsali své záměry v deklaracích, v nichž sdělili, proč a jak chtějí dosáhnout krásné budoucnosti svých rodin a své vlasti. Své deklarace posílali do kanceláře prezidenta. Nevím, zda se tam dostaly. Ale chci Vám, Vladimire Vladimiroviči, udělat novoroční dárek. Chci shromáždit všechny tyto deklarace a představit Vám jejich autory. Nejspíš to bude dlouhý film o událostech, jež se odehrály v průběhu 15 let v našem státě a jiných zemích SNS. O událostech, díky nimž může dojít ke sjednocení slovanského světa, v kterém budou žít v lásce a svornosti lidé různého náboženského vyznání, různých společenských vrstev a národností.

 

Vladimire Vladimiroviči, chtěl bych upoutat Vaši pozornost k ještě jedné věci. V průběhu posledních let zorganizovali čtenáři mých knih několik mezinárodních festivalů Zvonící cedry Ruska. Účastníci se sjížděli se svými vozy do Moskvy z nejrůznějších regionů Ruské federace. Ve filmu uvidíte hesla na jejich transparentech. Také uslyšíte písně, které zpívali. Doufám, že to ve filmu bude. Lidé jeli s následujícími hesly: „Za Vlast!“, „Za Putina!“, „Za rodové statky!“, „Rodové statky – národní idea“. Pak zněla krásná píseň s názvem Již dávno žijeme na rodových statcích. A ve stejnou dobu na hlavním televizním programu ukázali knihu Anastasia a řekli: „Tohle je ta sekta.“ Kdo a proč to udělal, je jasné. Chtěli zabránit spojení mezi lidem a vládou, aby nedošlo ke změnám, jež se odehrály v Belgorodu. Aby se vláda a prezident věnovali jiným záležitostem. Nu což, lidé tento plivanec snesli. Co ale administrace prezidenta? Je připravena snášet podobné plivance v budoucnu? Možná je načase zjistit, kdo se tomu v průběhu 15 let věnuje. Kdo jsou tito lidé. Jak postupují. Jakou organizaci založili. Materiálu je velké množství. Samozřejmě je načase. O jakém rozvoji státu můžeme mluvit, když v něm existuje organizace, která naprosto dezinformuje společnost a vládu? A které se to do určité míry daří.

Tato organizace nepůsobí jen proti Zvonícím cedrům Ruska – neformálnímu společenskému hnutí. Působí ve větším měřítku. A kdybyste nařídil vyšetřování, mohl byste se dozvědět o podrobnostech, zjistit jména těchto lidí, názvy organizací a kdo je financuje.

Nějak jsem začal mluvit o špatném. Ale ne, není to špatné. Je to důležité, důležité proto, že se všichni musíme očistit a pochopit své chyby, abychom očistili cestu pro krásnou budoucnost.

 

Mám pro vás další důležitou informaci. Gubernátorka Vladimirské oblasti Světlana Orlovová velmi aktivně podporuje výrobu domácích produktů. A představte si, že Sudovodskij okres Vladimirské oblasti na gastronomickém veletrhu představovaly také rodové statky. Byl tam jejich med, jejich okurky a rajčata a mnoho dalších výrobků.

Na požádání vlády Novosibirského kraje společnost Zvonící cedry Ruska prezentovala Rusko na veletrhu v Hong Kongu. Společnost představila unikátní cedrový olej, který se vyrábí na Sibiři. Je to velmi hodnotný produkt. Když mluvíme o ekologicky čistém produktu, ihned vyvstává otázka: kde se vyrábí, v jakém velkoměstě, v jakém prostředí? Společnost Zvonící cedry Ruska jako jediná umístila svou výrobnu na venkov. Ukázalo se, že olej vyrobený ve velkoměstě, dokonce v továrně na léčivé přípravky, postrádá potřebnou kvalitu. Jsem hrdý na to, že výroba v ekologicky čistém prostředí existuje. A že existuje díky Anastasii, která mi sdělila starodávnou technologii, když jsem cestoval Sibiří.

 

Začal jsem mluvit nějak zmateně. Ale když už k tomu došlo, tak ještě řeknu o vědě. Ať to zní jakkoliv paradoxně, ale všechny rakety, které dnes vysíláme do kosmu, jsou nesmyslem. Před několika lety mi Anastasiin dědeček řekl, že osvojování kosmu není technokratické, ale psychoteleportické. Dlouho jsem o tom přemýšlel, mluvil s vědci a začal jsem tomu rozumět. Jsme pyšní na své kosmické lodě a říkáme, že brzy budeme létat na Měsíc. Ale vždyť v měřítku galaxie je to mizerná vzdálenost. A psychoteleportický způsob nám umožňuje se během okamžiku octnout v jiné galaxii. Je to realita. Pro některé neobyčejná realita. Vzpomínáte si na pohádku o kouzelném koberci a Ubrousku, prostři se? Když vám řeknu, že podle starodávného svatebního obřadu lze během několika minut postavit dům a zasadit zahradu, neuvěříte mi. Ale právě to se děje. A i když se lidem, kteří dnes uskutečňují tento obřad, daří jen částečně, v budoucnu jej uskuteční na 100 %. Představte si, že novomanželé nebudou jezdit autem po městě a pak sedět v restauraci, jíst a považovat to za svátek. Copak do této doby hladověli? Během několika minut postaví dům, založí zahradu a vlastní statek s domácím zvířectvem. Ale o tom si můžete přečíst v knize.

Mimochodem, o knihách… V sedmé knize jsem napsal malou kapitolu pod názvem Manželka – bohyně, která vyvolala miliony ohlasů na internetu. Mnozí lidé ani nevědí, že je z mé knihy, a říkají, že je to nějaká starodávná lidová moudrost.

 

Ještě bych chtěl poblahopřát všem členům Rodné strany. Dokážete si představit, k jak významné události došlo? Na ministerstvu spravedlnosti v roce 2013 byla zaregistrována Rodná strana. Je to nejkrásnější název, pochází od slova Rod, Rodina. V Belgorodu proběhl sjezd Rodné strany. Zajímavé je, že všichni členové pracují bez finančního ohodnocení. Strana nemá prostředky, ale funguje. Myslím si, že v příštím roce bychom jí měli věnovat zvláštní pozornost.

Zřejmě jsem velmi šťastný člověk, protože díky Anastasii jsem poznal mnoho dobrých lidí a jsem jim vděčný za to, že se objevili v mém životě. Dodnes vzpomínám na komunikaci s vrchním muftím Talgatem Tadžuddinem a s otcem Feodoritem, který žije v poustevně Trojicko-sergijevské lávry. Díky Anastasii se můj život vyvinul velmi zajímavě.

Od samotného začátku mezi lidmi koluje otázka: „Existuje Anastasia, nebo neexistuje?“ Ona existuje. A není to jen existence člověka jako jednotlivce. Existuje celý jev Anastasie. Existuje mnoho žen, v nichž je částečka Anastasiiny duše. Pamatujete si, jak mi řekla: „Celou svou duši lidem dám, v lidech svou duší odolám.“ Tak se to také stalo. Je to zvláštní, ale uskutečňuje se to.

 

Chci, aby v životě mých čtenářů, dnešních i budoucích, se uskutečňovalo všechno krásné. Ještě chci, aby na vašich rodových statcích vyrůstaly zdravé a šťastné děti, aby plodily jabloně, hrušně, višně a rostly květiny. Abyste ráno, když vyjdete na schůdky svého domu, viděli libě vonící kvetoucí zahradu, abyste vždy měli dobrou náladu a kolem vás byla láska. Děkuji vám za podporu a pochopení. Pojďme společně do naší krásné budoucnosti, i když my už v ní vlastně žijeme.

A děkuji za takový život.

 

Překlad: Zvonící cedry

Foto: Rodový statek Vladimíra Megreho, zdroj: anastasia.ru

Rodový statek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*